Marcin Różalski hovořil o trénování bojovníků, kteří bojují profesionální zápasy. Różal přiznal, že je náročný trenér.
Marcin Różalski byl hostem posledního vydání pořadu Trybuna Ludu. Jaru se vydal do Różalandu, aby se s Marcinem setkal a natočil dlouhý materiál, v němž Różal odpovídal na velké množství otázek fanoušků.
Jeden z fanoušků navrhl, že by měl Różal vést svůj klub, a položil Marcinovi Różalskému otázku.
– Różal Uvažujete o otevření vlastního klubu bojových sportů? Máš spoustu znalostí a myslím, že bojovníci z tvé stáje by při znalosti tvé povahy svedli silné a krvavé zápasy.
Marcin Różalski odpověděl na otázku fanouška slovy.
– Nyní mám pod svými křídly celkem tři hráče. Arman, Green a Kamil. Arman má v tuto chvíli pod mým křídlem za sebou dva zápasy a dva zápasy vyhrál. Protože si myslím, že vyhrál, výsledek byl jiný, protože rozhodčí dali, ale pro mě je vítěz. Kamil absolvoval dva zápasy, tenhle zápas mohl doktor pustit, ale nepustil, ale byl to takový krvavý zápas, v jednom kole tam byly tři nebo čtyři knockdowny. Jednou knockoutoval svého soupeře, jednou jeho soupeř knockoutoval jeho a tak dále. No Green má zatím jeden zápas pod mým praporem, vyhrál předčasně.
– Jsou to hráči, se kterými jsem se spřátelil, jsou to moji přátelé. Nejsou to ani tak hráči, které trénuji, ale moji přátelé, s nimiž nás pojí tato nit přátelství. Víte, co mám na mysli. Jsem výkonnostní trenér, už bych nedokázal sehnat například skupinu a vést je od nuly, učit je chodit, to všechno a tak dále. Na to už se nehodím, protože jsem náročný trenér.
– Kdysi jsem měl velký klub v Plocku a také za mých mladých let, takže jsem to celé tak nějak pochopil, jak je to nevděčné. Nemyslím si, že bych to chtěl. Mohl bych být třeba trenérem v něčím klubu, takže mi někdo dá plat, někdo mi dá plný úvazek a já jsem trenér, ale jen pod výkonem (skupiny profesionálů).